SILUR
dno v siluru.
Mořské dno ve svrchním siluru. Vteplém silurském moři obývali dno četní trilobiti, zastoupení například druhy Otarion (vpravp dole) a Acanthalomina, různé druhy lilijic a řas. Proudem byly unášeny schránky graptolitů, například rodu Polonograptus, jejichž uhynulé zbytky pak klesaly na dno (vpravo dole). Mezi aktivně plovoucí živočihy patřili hlavonožci, zde zastoupení rodem Cyrtocycloceras. (Vesmír 2/2003)
V následujícím silurském útvaru došlo k opětovné transgresi moře do pražské pánve, které znamenalo její prohloubení a rozšíření. Sedimentace je z počátku spíše pelitická, ve svrchním ludlowu se ve vulkanicky aktivních oblastech objevuje více karbonátů. Svrchní silur pak představuje převážně karbonátová sedimentace. Faciální pestrost sedimentů ovlivnilo rovněž několik výrazných zlomů, které způsobovaly poklesy resp. zdvihy různých částí pánve. Barrandienský silur je vzhledem velmi dobré prozkoumanosti velice podrobně rozdělen do graptolitových zon a lze jej dobře srovnávat s mimobarrandienskými oblastmi. Jednotlivá souvrství jsou definována především na faciálním charakteru a ne vždy odpovídají biostratigrafickým hranicím. Mocnost silurského souvrství se pohybuje od 250 do 450 m, přičemž ve vulkanických centrech bývá mocnost větší.
Stratigrafická tabulka barrandienského siluru
Stratigrafická tabulka siluru


Llandovery

kecy k llandoveru .

Želkovické souvrství

Base želkovického souvrství je vyvinuta prakticky na celém území Barrandienu. Výjimku tvoří pouze lokální části pankráckého segmentu, kde sedimentace zřejmě ustala v důsledu pohybu dna dle jednotlivých zlomů (viz obr.).Sediment je tvořen střídáním poloh křemitých břidlic až silicitů a prachovitých břidlic. Ve svrchní části souvrství pak převládají křemité břidlice. Sediment je charakterizován příměsí organického uhlíku, který tvoří až 5% sedimentu. Fauna je omezena především na velice hojné graptolity a dentroidy. Ostatní fauna je velice vzácná, omezená pouze některé druhy ramenonožců. Výjimku v želkovickém souvrství tvoří tufiticko-vápnitý vývoj u Hýskova v zonách Demirastites convolutus a Monograptus sedgwickii. Na rozhraní pražského a tobolského zlomu došlo ke změlčení dna pánve vlivem rozsáhlých bazaltových výlevů a následně osídlením velmi hojnou faunou. Trilobiti jsou zde zastoupeni především druhy Aulacopleura krizi, Leonaspis orphana, Encrinurus mareki, ramenonožci Glyptorthis sagana, články lilijic a velmi hojnými graptolity.

Litohlavské souvrství

Litohlavské souvrství je na rozdíl od želkovického faciálně mnohem více monotoní. Za basi je považován první výskyt zeleného jílovce o mocnosti kolem 3 m. Zbývající část souvrství tvoří střídající se jílovce a černé břidlice. Fauna se vyskytuje převážně v černých břidlicích, nejtypičtější složkou jsou graptoliti, méně již dentroidi. Ramenonožci se vyskytují velice vzácně.

Wenlock

kecy k wenlocku

Motolské souvrství

Během sedimetace motolských vrstev dochází k výrazným změnám sedimentačního prostoru mající za následek značnou faciální rozrůzněnost usazenin. Ke změnám dna pánve přispěly jak pohyby dle jednotlivých zlomů, tak i četné vulkanické projevy během svrchního wenlocku. Hlavními typy hornin jsou především vápnité břidlice, v sopečných centrech pak břidlice a vápence často s tufitickou příměsí. V západní oblasti (koněprusko) tvoří sedimenty z počátku vápnité břidlice. Od poloviny souvrství se postupně zvyšuje podíl vápnitých sedimentů. Fauna je z počátku zastoupena velmi hojnými graptolity, v nejvyšší části souvrství se hojně vyskytuje i bentos. Typickými zástupci jsou trilobiti rodů Raphiophorus, Rabuloproetus, Odontopleura, ramenonožci Giraldibella, Mezounia a j. Na rozhraní tobolského a tachlovického zlomu je vyvinuto až 300 m mocné kosovské vulkanické centrum. Oblast na jih od kodského zlomu je vyvinuta obdobně jako západní segment mocnosti souvrství jsou zde vlivem minimální vulkanické aktivity až několikrát menší. Střední segment vymezený tachlovickým a kodským zlomem se vyznačuje mírně odlišným vývojem ve východní a západní části. Odlišnosti jsou způsobeny především postupným vznikem jednotlivých vulkanických center na linii tachlovického zlomu. V nejvýchodnější části je sled reprezentován nejprve vápnitými břidlicemi posléze břidlicemi s vápnitámi čočkami až lavicemi. Fauna je tvořena kromě graptolitů velmi hojnými hlavonožci a trilobity. V oblasti novoveského a řeporyjského centra jsou sedimenty obohaceny tufitickou příměsí. Fauna se zde vyskytuje v karbonátových polohách, jedná se zejména o trilobity Aulacopleura, Cheirurus, Leonaspis a ramenonožce Niorhynx aj. V oblasti svatojanského centra se první vložky vápenců objevují ve stejné poloze jako v ostatních částech segmentu. Vápence jsou zde však mocnější a obsahují hojnou tufitickou příměs. Velice hojná a druhově bohatá fauna je zde koncentována především v karnonátových polohách zon M.flexilis až C.ramosus. Pro zonu M. flexilis je charakteristický výskyt trilobitů Odontopleura siemangi, Miraspis mira, Leonaspis, v zoně C.ramosus pak zejména Trochurus speciosus, Cheirurus insignis, Diacalymene, Staurocephalus a ramenonožci Cyphomena, Leptaena. Další sled je opět tvořen vápnitými břidlicemi. Vápence se opět objevují v zoně T.testis. Fauna je reprezentována převážně ramenonožci Leptaena, Pentlandia, trilobity Sphaerexochus, Eophacops a Bumastus. Ve vyšších částech je v oklolí Lištice vyvinuty akumulace s hojnými korály. Nejvyšší polohy jsou v oblasti Mořiny zastoupeny žlutými vápenci s trilobity Sphaerexochus, Eophacops, Hemiarges a Ktenoura. Severní část je vyvinuta jako souvrství vápnitých břidlic s vápencovými konkrecemi a vložkami. Výrazný je především výskyt graptolitové fauny. Na rozhraní se středním segmentem je vyvinuta u Loděnic v zoně T. testis přechodní tufitická facie s velmi hojnými trilobity Aulacopleura konincki, Odontopleura ovata ovata.

Ludlow

kecy k ludlowu

Kopaninské souvrství

Svrchní silur začíná sedimentací vrstev kopaninských. Spodní část kopaninského souvrství je v celém Barrandienu vyvinuta v břidličné facii, která postupně přechází do karbonátového vývoje. Celé kopaninské souvrství ja faciálně poměrně různorodé a to zejména kvůli pohybům jednotlivých segmentů, které ovlivňovaly sedimentaci již od wenlocku. Kopaninské souvrství je rozděleno na několik graptolitových zon, v karbonátových sedimentech však nejsou graptoliti tak hojní a jsou zde stanoveny trilobitové horizonty - Cromus beaumonti, Ananspis fecunda a Prionopeltis archiaci. V nejzápadnější části je celé kopaninské souvrství vyvinuto ve facii tufitických a vápnitých břidlic s konkrecemi a polohami vápenců. Ve východní části západního segmentu jsou na území Kosova vyvinuty nejprve vrstvy tufitických břidlic s nepříliš hojnou faunou. Nad nimi jsou vápence s trilobity Cromus beaumonti, Didrepanon sguarossum, Eophacops bulliceps bulliceps a ramenonožci Bleschidium patellinum, Atrypoidea lingulata a j. Následující organodetritické vápence obsahují hojné trilobity Cromus beaumonti, Metacalymene baylei, Otarion diffractum, Prionopeltis, ramenonožce Bleschidium, mlže Cardiola, plže a velmi hojné hlavonožce. Nejsvrchnější část horizontu s Cromus beaumonti pak tvoří vápnité břidlice s konkrecemi. V břidlicích se nacházejí hojně i celí jedinci trilobitů Diacantaspis (Acanthalomina) minuta a Otarion diffractum, jiná fauna není příliš hojná. Následující horizont s Ananaspis fecunda je vyvinut v podobě mikritických vápenců s tenkými vložkami vápnitých břidlic. Faunu tvoří velmi hojní trilobiti Ananspis fecunda, Kosovopeltis svobodai, Scharyia micropyga a ramenonožci Cyrtia postera, Atrypoidea modesta a j. Nejsvrchnější část kopaninského souvrství uzavírají mikritické vápance horizontu s Prionopeltis archiaci obsahující kromě vůdčího druhu trilobity Prionopeltis dracula, Eremiproetus (R.) senex senex, Scharyia archiaciana, ramenonožce Bleschidium krizianum, Atrypoidea modesta. Nejvyšší vrstvu tvoří poloha hlavonožcového vápence s rody Geisonoceras, Michelinoceras, Kosovoceras a mlži Cardiola. Vývoj jižního segmentu se podobá vývoji segmentu západního. Celé souvrství je tvořeno vápnitými břidlicemi s konkrecemi ve vyšších polohách. Odlišný vývoj je v oblasti Lochkova u Prahy, kde v nejsvrchnější části jsou vyvinuty vápence odpovídající horizontům Ananaspis fecunda a Prionopeltis archiaci. Vápence se vyznačují jak odlišnou faunou tak především velmi malou mocností. Vyskytují se zde trilobiti Denckmanites volborthi, Cromus bohemicus, Cromus intercostatus, mlži Cardiola conformis, Butovicella medea a j. Velmi hojnou složku fauny tvoří hlavonožci Michelinoceras grande, Parakionoceras a j. Ve středním segmentu se v okolí Řeporyj nejprve vyskytují tufitické břidlice s konkrecemi vápenců s hojnou graptolitovou a hlavonožcovou faunou (Neodiversograptus, Colonograptus...). Následující sled tvoří tufitické břidlice s konkrecemi až lavicemi vápenců, které ve svrchní části přecházejí do několika masivních vrstev s hojnými hlavonožci. Z fauny se vyskytují trilobiti, zejména druhy Cromus beaumonti, Diacanthaspis (A.) minuta, Leonaspis geinitziana, ve spodní části sledu Didrepanon squarossus, Balizoma transiens, ve svrchní části dále Metacalymene baylei, Prionopeltis praecedens, Prantlia longula, mlži jsou zastoupeny druhy Cardiola docens, C. consanguis, ramenonožci Cyrtia exporecta, Bleschidium patellinum, plži, hlavonožci a úlomky graptolitů Monograptus fritschi linearis. Horizont s Ananaspis fecunda representují krystalické a organodetritické krinoidové vápence světle šedé barvy. Fauna již není tak četná, druhově se podobá kosovské oblasti. Horizont s Prionopeltis archiaci je vyvinut obdobné jako na Kosově. V západní části středního segmentu přetrvávala ještě stále vulkanická aktivita svatojanského centra. V nejbližším okolí Sv. Jana není kopaninské souvrství vyvinuto vůbec, nebo je zastoupeno tufy bez fauny. Hojná fauna se vyskytuje ve spodní části kopaninského souvrství v okolí Mořiny. V nadloží tufové polohy bez fauny jsou vyvinuty žlutavé vápence s trilobity Sphaerexochus paramirus, Proetus morinensis, Cromus storchi, ramenonožci Isorthis, Dolerorthis, koráli Loxonema aj. Výše se vyskytují tufitické břidlice a vápence s hojnou korálovou a ramenonožcovou faunou a vápnité břidlice s hojnými trilobity Diacanthaspis (A.) minuta a Otarion diffractum. Horizont s Prinopeltis archiaci zastupují biodetritické vápence s mlži a hlavonožci. V severním segmentu je kopaninské souvrství vyvinuto značně neúplně. Nejspodnější část tvoří vápnité břidlice s graptolity, ve svrchní části s vložkami tufitických vápenců s mlži Cardiola a Slava.


Přídol

kecy k pridolu

Požárské souvrství

Požárské souvrství indikuje na celém území Barrandienu nástup sedimentace deskovitých mikritických vápenců s vložkami vápnitých břidlic v těsném nadloží lavice orthocerového vápence. Litostratigrafická hranice není zpravidla shodná s hranicí biostratigrafickou - v západní části začíná požárské souvrství již ve svrchním ludlowu (např. v lomu na Kosově,) v okolí Prahy naopak přetrvává sedimentace kopaninských vrstev ještě ve stupni přídol. Ve spodní části se nachází poměrně druhově bohatá fauna - graptoliti Monograptus parultimus, M. ultimus, trilobiti Prionopeltis striata, Scharyia nympha, ramenonožci Blaechidium triste, Gracianella graciosa, mlži Cardiolinka a j. Ve vyšších částech se vyskytují převážně hlavonožci ( Orthocycloceras ), mlži ( Cardiolinka ) a velmi hojné lilijice Scyphocrinites elegans. V oblasti s vulkanickými akumulacemi je vrstevní sled odlišný. V oblasti novoveského a řeporyjského centra jsou nejprve deskovité mikritické vápence následované masívními hlíznatými vápenci, zpravidla narůžovělé až šedé barvy. V těchto vápencích se hojně vyskytuje především ramenonožec Dayia bohemica. Ve svatojanském centru je sedimentace prakticky po celé přídolí přerušena - vyskytují se zde pouze polohy krinoidových a brachiopodových vápenců v mocnosti asi 5 m representující nejvyšší část přídolí. Faunu zde tvoří především části stonků lilijic, ramenonožci Dubaria megaera a hojní trilobiti Apocalymene nabrici, Prionopeltis unica obo.