-->> BARRANDIEN <<--

KAMBRIUM

Stratigrafická tabulka barrandienského kambria

Spodní kambrium

Společenstvo vyskytující se v brakických vodách spodního kambria - význačný merostomatní členovec rodu Kodymirus ve společenstvu s dalšími drobnými korýši rodu Vladicaris.(Vesmír 2/2003)

Spodní kambrium je v Barrandienu reprezentováno až 2000 mocným komplexem slepenců a pískovců terigenního původu. Příbramsko-jinecká pánevní oblast byla tehdy rozdělena na několik poměrně rozsáhlých depresí, jenž pokračovaly i do přilehlých oblastí, dnes již denudovaných či překrytých mladšími sedimenty. Poměrně rychlá sedimentace probíhala v jezerních pánvích a v místech vyústění toků do jezer. Jedinou vyjímkou v sedimentaci je jen několik metrů mocná vložka břidlic brakického původu. Vyjma této vložky kde byl nalezen hojný endemický merostomatní členovec Kodymirus vagans není ze středočeského spodního kambria dosud doložena žádná fauna. Vzhledem k tomuto faktu tedy nelze bezpečně datovat spodní kambrium a jeho stáří plyne pouze z principu superpozice vzhledem k nadložním, faunisticky doloženým středokambrickým sedimentům jineckého souvrství.

Žitecko-hlubošské souvrství

Žitecko-hlubošské souvrství tvoří na většině území basi spodního kambria. Až 600 metrů mocný komplex sedimentů je ve spodní části tvořen polymiktními žiteckými slepenci, místy zastoupenými slepenci hlubošskými. Žitecké slepence se vyznačují převahou lokálního materiálu, nedokonalým vytříděním a zaoblením úlomků. Hlubošské slepence jsou z hlediska složení i vytříděním téměř shodné, místy však obsahují více písčitého materiálu. Tmel hluboškých slepenců je tvořen hematitem, jenž způsobuje chrakteristické červenavé zbarvení.

Sádecké souvrství

Sádecké souvrství tvoří převážně červenavé drobové pískovce a droby převážně aluviálního původu. Místy se na vrstevních plochách vyskytují sedimentární textury - zejména bahenní praskliny, čeřiny a různé mechanoglyfy.

Holšinsko-hořické souvrství

Členovec Kodymirus vagans - části krunýře a rekonstruovaný jedinec.

Souvrství je tvořeno zastupujícími se holšinskými slepeni a hořickými pískovci. Mocnost souvrství je značně kolísavá, nejčastěji dosahuje cca 300-500 metrů, místy dosahuji i 1000 až 2300 metrů. Toto souvrství dosahuje největší mocnosti ze všech spodnokambrických souvrství. Holšinské monomiktní slepence jsou tvořeny především vytříděnými valouny křemene a buližníků s křemitým tmelem. Hořické pískovce jsou zpravidla světle šedé křemité pískovce. Vyskytují se převážně v nadloží holšinských slepenců, místy však ale tvoří uvnitř slepenců čočky. V hořických pískovcích se místy vyskytuje několik čoček jílovitých břidlic označovaných jako pasecké. V několika z nich byl nalezen výše zmiňovaný korýš Kodymirus vagans - nejstarší česká makrofosilie. Přítomnost jemnozrných limnických sedimentů dokazuje že tehdejší pánev se nacházela poměrně blízko mořského zálivu.

Kloučecko-čenkovské souvrství

Po ukončení sedimentace křemitých pískovců nastává opět hrubozrná sedimentace kloučeckých slepenců. Souvrství šedozelených slepenců je rozšířeno především v okolí Litavky, kde dosahuje mocnosti 50 -150 metrů. V západní části pánve dosahuje souvrství mocnosti až několik set metrů. Slepence jsou složeny převážně z křemenných zrn s úlomky porfyritů, vulkanických skel a živců. Čenkovké slepence tvoří pestře zbarvené droby a drobové pískovce. Místy se vyskytují i vložky jílovitých břidlic. Během sedimentace je prokázána i vulkanická činnost, jejímž výsledkem jsou vložky tufů a tufitů.

Chumavsko-baštinské souvrství

Nejmladším členem spodního kambria je sled slepenců a pískovců chumavsko-baštinského souvrství. Chumavské slepence se vyznačují křemennými valouny spojenými křemitým tmelem. Tento člen se vyskytuje na basi souvrství, místy však tvoří hojné čočky a lavice uvnitř komplexu baštinských pískovců. Baštinské pískovce jsou zpravidla hnědavé, tvořené arkozami a drobami. Uvnitř souvrtsví se vyskytují ojedinělé polohy jílovitých břidlic. Vulkanická aktivita je prokázána přítomností ryolitových tufů.

Střední kambrium

Zástupci ostbnokožců vyskytujících se v jineckém souvrství - vlevo nahoře zástupci pralilijic Lichenoides priscus, vpravo hvězdicím podobný terčovec Stromatocystites.(Vesmír 2/2003)

Poprvé proniklo moře do středočeské oblasti až na počátku středního kambria. Tehdejší mohutná transgrese pronikla do Barrandienu z Německa, nejprve do skryjské oblasti a dále průlivem i do oblasti příbramsko-jinecké. Dále pravděpodobně pokračovala i do oblasti rožmitálské brázdy, metamorfovaných ostrovů a dále na východ do Železných hor. Přesné polohy jednotlivých průlivů a pánví nelze zcela přesně rekonstruovat, velká část totiž podlehla předordovické denudaci, či byla silně postižena metamorfozou. Jediné paleontologicky doložené pánve se nachází v Barrandienu v okolí Skryjí a Jinců a dále v Železných horách. Všechny oblasti se vyznačují hojným výskytem fosilií, avšak vývoj jednotlivých částí byl vzhledem k částečné izolovanosti mírně odlišný. Vlivem tektonických pohybů a kolísání hladiny moře probíhala sedimentace nejdéle v jinecké pánvi, v ostatní dvě svým stářím odpovídají pouze spodní části jineckého souvrství jinecké oblasti. Sedimenty středního kambria tvoří především jílovité břidlice a prachovce, ve skryjské oblasti navíc i pískovce a slepence jineckého souvrství. Nejlépe jsou sedimenty jineckého souvrství odkryty v údolí Litavky mezi Čenkovem a Jincemi. Mocnost souvrství je zde cca 450 metrů. Ve skryjské oblasti je mocnost jineckého souvrství pouze 200 metrů, ale je facialně mnohem pestřejší.

Jinecké souvrství

Jinecká oblast

Dělení jineckého souvrství dle trilobitových zon.

Sedimenty středního kambria se vyskytují v oblasti mezi Strašicemi ..... Nejlépe je jinecké souvrství vyvinuto v údolí Litavky v okolí Jinců, kde je reprezentováno hlubokovodními prachovci a jílovitými břidlicemi. V ostatních částech pánve dosahují jinecké vrstvy mnohem menší mocnosti - směrem na západ dochází k jejich vykliňování a zároveň vzhledem k mělkovodnímu prostředí obsahují mnohem větší příměs hrubého materiálu. Velmi hojná fauna je vázána pouze na hlubokovodní partie, v ostatních částech se vyskytuje jen velmi zřídka.

V profilu u Litavky mezi Čenkovem a Jincemi bylo jinecké souvrtsví detailně rozděleno do trilobitových zon. Basální polohy jineckého souvrství jsou odkryty pouze na několika málo místech. Nejstarší fauna náleží k tzv. "lingulovému" společenstvu charakterizovaném výskytem ramenonožce Westonia fatkai, Botsfordia sp.. Sediment této polohy je tvořen převážně drobami.

Následující společenstvo Ornamentaspis-Conocoryphe je charakterizováno výskytem ramenonožců rodu Lingullela sufi, Luhotreta pompeckji, Botsfordia snajdri a trilobitů Ornamentaspis lepidus, Ellipsocephalus vetustus, Conocoryphe nanciscor, Rejkocephalus milani a Kingaspis brdensis. Tato poměrně hojná fauna je vázána především na nepříliš mocnou polohu nad 1,5 metrů mocnou lavicí slepence. Břidlice se vyznačují přítomností kalcitového tmele a hojnými vápnitými konkrecemi. Zona Eccaparadoxides pusillus je charakterizována zejména hojným výskytem trilobitů. Sediment tvoří převším břidlice a prachovce, místy se vyskytují vložky křemitých pískovců. Hojná fauna je vázána především na střední a svrchní polohy zony. Velmi hojní trilobiti jsou Ellipsocephalus vetustus, Eccaparadoxides pusillus, E. oppanol, Conocoryphe sulzeri, C. gerlinda, C. havliceki, Skreiaspis spinosus, Ctenocephalus coronatus, Ptychoparia striata, Jincella prantli a agnostidní trilobiti rodů Peronopsis, Phalacroma a Phalagnostus. Další fauna je méně hojná, tvoří ji především ostnokožci, hyoliti a vzácně ostrakodi. Ve spodní části zony lze rozlišit několik poloh s odlišnou faunou - starší s Dawsonia bohemica a dvě částečně se překrývající polohy s Litavkaspis rejkovicensis a mladší s Acadolenus snajdri. V nejsvrchnější části je pak vyvinut horizont s agnostidním trilobitem Onymagnostus hybridus, který přechází i do nadložní zony s trilobitem Hydrocephalus minor.

Zonu Hydrocephalus minor tvoří mocný sled prachovců a drob s poměrně chudou faunou. Vyskytují se zde především trilobiti Ptychoparia striata, Conocoryphe sulzeri, Hydrocephalus minor, agnostidi Peronopsis a Phalagnostus. Z ostnokožců se hojněji vyskytuje pouze Stromatocystites pentangularis.

Hojná fauna se vyskytuje v následující zoně s Paradoxides gracilis. Sediment tvoří převážně břidlice, které v některých polohách obsahují písčitou příměs. Faunu tvoří především význační trilobiti Paradoxides gracilis, Ptychoparia striata, Conocoryphe sulzeri, Hydrocephalus minor, Phalagnostus, Peronopsis integra a Hypagnostus. Z ostnokožců se hojně vyskytuje Lichenoides priscus a Akadocrinus jahni.

Druhově nejchudší poloha je zona s Hydrocephalus lyelli. V tomto období dochází k izolaci pánve a nastává vývoj velmi monotoních společenstev. Ve spodní části zony se masově vyskytuje Ellipsocephalus hoffi s méně hojným Rejkocephalus lyelli. Svrchní část je charakterizována výskytem ramenonožce Lingulella havliceki. Vzácně byl nalezen ostrakod rodu Konicekion. Výskyt těchto druhů je na rozdíl od starších zon vázán i na oblasti blíže okrajů pánve.

Skryjsko-týřovická oblast

Jinecké souvrtsví ve skryjské oblasti je sice facialně mnohem pestřejší ale na rozdíl od jinecké oblasti zastupuje pouze zonu s Eccaparadoxides pusillus. Svrchní části zony jsou navíc částečně denudovány a nelze tudíž s určitostí říci zda sedimentace přetrvala i v mladších zonách. Na basi souvrství je vyvinuto až 10 m mocné milečské souvrství tvořené převážně slepenci a pískovci. Fauna se vyskytuje hojně v pískovcích, hojní jsou trilobiti Ellipsocephalus vetustus, Lobocephalina emmrichi, Conocoryphe, Ptychoparia, Ptychoparoides a orthidní ramenonožci Jamesella, Pompeckium kuthani a plž Helcionella. Svrchní část těchto vrstev bývá nazývána orthisové pískovce podle hojného výskytu výše zmíněných ramenonožců dříve označovaných kumulativním názvem "Otrhis". Na milěčských pískovcích spočívají polymiktní slepence týřovické. Následuje souvrství šedozelených skryjských břidlic s polohami slepenců. Z fauny se hojně vyskytují trilobiti Ellipsocephalus vetustus, Hydrocephalus carens, Ptychoparia striata, Skreiaspis spinosus, Sao hirsuta, Ctenocephalus coronatus, Agraulos ceticephalus, Solenopleurina tyrovicensis, Phalagnostus nudus, Pleuroctenium granulatum, Condylopyge rex, Peronopsis cuneifera a j. Z ramenonožců se hojně nachází Bohemiella romingeri. Ostnokožci jsou zastoupeni hojným karpoidem Trochocystites bohemicus. Nejmladšími sedimenty středního kambria jsou vosnické slepence. Tyto polymiktní slepence tvoří buď nadloží nebo vzácněji čočky uvnitř skryjských břidlic.

Ohrazenické souvrství

V nadloží jineckého souvrství v oblasti příbramsko-jinecké ukončují střední kambrium ohrazenické slepence. Vrstvy tvoří převážně slepence a hrubozrné pískovce, ve vyšších polohách se místy vyskytují droby a arkozy. Vzácně byly v ohrazenických slepencích nalezeny valouny ryolitů. Ohrazenické slepence dosahují mocnosti až 250 m.

Svrchní kambrium

V důsledku mořské regrese na konci středního kambria je svrchní kambrium v Barrandienu representováno opět terigenními sedimenty koncentrovaných do malé pánvi v okolí Komárova a Rokycan. Změny v průběhu svrchního kambria byly doprovázeny mohutnou vulkanickou aktivitou.

Pavlovské souvrství

Jediným souvrstvím reprezentující svrchní kambrium je až 250 metrů mocné Pavlovské souvrství. Sedimety jsou ve spodní části tvořeny převážně polymiktními slepenci, svrchní polovina je tvořena drobami a arkozami. V průběhu sedimentace docházelo k vulkanické aktivitě v přilehlých oblastí, což se projevuje zvýšeným obsahem vulkanických produktů ve vyšších částech souvrství - tufů a tufitů. Místy se v souvrství vyskytují i ryolitové příkrovy.

Vulkanická aktivita

Vulkanická aktivita započala již na počátku svrchního kambria ve dvou oblastech - Křivoklátsko-rokycanské a Strašické. Oba mohutné vuklanické celky byly vázány na starší tektonické poruchy, jenž původně ohraničovaly středokambrické sedimentační pánve.

Křivoklátsko-rokycanský vulkanický komplex

Výlevné horniny tohoto komplexu se vyskytují v cca 5 km širokém pruhu mezi severním okolí Holoubkova a Křivoklátem. Ze severní strany jsou ohraničeny podložními, částečně denudovanými skryjskými břidlicemi. Dle stratigrafického hlediska náleží do vrchních části svrchního kambria a pokračují, byť jen ojedinělými výlevy až do nejspodnějšího ordoviku.
Křivoklátsko-rokycanský komplex je rozdělen dle vývoje do čtyř pásem.
K prvnímu pásmu náleží polohy deskovitých dacitů nad skryjskými břidlicemi, přičemž výlevy nedosahují takových rozměrů jako v následujících pásmech. Místy se vyskytují i polohy tufů.
K horninám druhého pásma náleží tmavé jemnozrnné andezity, které jsou rozšířeny i v oblastech dále od skryjské pánve (JZ a SV od skryjské pánve). Výlevné horniny tvoří řadu lávových proudů. Výlevy byly provázeny výbuchy, jenž vytvářely nové přívodní dráhy. Polohy těchto vulkanitů dosahují mocnosti kolem 500 m, místy tuto mocnost však převyšují.
Do třetí ho pásma náleží kyselejší tmavé porfyritické dacity a ryodacity, jejichž výskyt je omezen spíše na střední a SV oblast komplexu. Jejich mocnost dosahuje až 300 m.
Poslední, čtvrté, pásmo se vyznačuje převážně suchozemským vulkanismem v oblasti blíže Rokycan. Hlavními horninami jsou ryolity.
Maximální mocnost celého komplexu je až 1500 metrů.

Strašický vulkanický komplex

Vulkanity strašického komplexu jsou vesměs nepříznivě odkryty. Důvodem je zejména jeho překrytí ordovickými sedimenty, jenž zakrývají jeho úplné rozšíření. První vuklanické projevy začaly pravděpodobně již na konci středního kambria, jak dokazuje složení ohrazenických slepenců. Vlastní těleso komplexu však leží až v nadloží pavlovských vrstev a náleží prakticky výhradně svrchnímu kambriu. Lokálně se však nachází porfyrity ještě v klabavském souvrství. Na rozdíl od křivoklátského komplexu je strašický vulkanismus více zásaditý, vyskytují se předevší různé typy andezitů a bazaltů. Ve strašickém komplexu jsou výrazně zastoupeny vulkanoklastika nad efuzivními horninami. Vulkanoklastika jsou zastoupeny především tufy a aglomeráty. Mocnost vulkanitů dosahuje až 500 m, obvyklá mocnost je zpravidla jen 250 m.